Ferdinand Peroutka zahájil novinářskou činnost v časopise Čas. Roku 1919 spoluzakládal a redigoval Tribunu. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka a jejich hostem byl i T. G. Masaryk. Od roku 1924 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je Budování státu. V době, kdy byl vězněn v koncentračním táboře, se ho K. H. Frank pokoušel zlomit ke spolupráci v kolaborantské Přítomnosti. Peroutka však odmítl a zůstával až do osvobození ve vězení, tj. do dubna 1945.
Po druhé světové válce se stal poslancem Prozatímního Národního shromáždění a současně se vrátil do Lidových novin, které změnily název na Svobodné noviny a také do svého týdeníku Přítomnost, který změnil titul na Dnešek. Ve všech novinách pranýřoval komunistické totalitní praktiky v ČSR.
Po komunistickém puči v roce 1948 odešel Peroutka do exilu nejprve do Londýna a později do New Yorku. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení. V zahraničí napsal několik knih, z nichž nejznámější je do mnoha jazyků přeložený Demokratický manifest, v němž bojoval za záchranu demokracie a humanity. Kromě publicistických prací napsal také dva romány Oblak a valčík, a Pozdější život Panny.
Ferdinand Peroutka má nezastupitelné místo v dějinách československé žurnalistiky a stal se za 65 let aktivní činnosti jedinečnou osobností naší publicistické historie. Právem ho lze nazvat K. H. Borovským dvacátého století. Zemřel 20.dubna 1978 v New Yorku. Až po listopadu 1989 nastal čas k návratu, zásluhou jeho ženy Slávky byla přemístěna urna s jeho ostatky na Vyšehradský hřbitov, kde odpočívá vedle významných osobností našeho národa. V Památníku Karla Čapka na Strži u Staré Hutě na Dobříšsku byla otevřena expozice o Peroutkově životě a díle a zároveň upraven pokojík, který mu v letním sídle manželů Čapkových byl trvale k dispozici.