V nedožitých 89 letech zemřel český spisovatel Ludvík Vaculík. Proslavil se zejména jako autor románů Sekyra (1966), Morčata (1977), Český snář (1985), Jak se dělá chlapec (1993). Byl známý též jako fejetonista a novinář. Za minulého režimu pracoval v Literárních novinách, Literárních listech a Listech. Aktivně vystupoval v době Pražského jara a je autorem manifestu 2000 slov. V sedmdesátých a osmdesátých letech se angažoval v opozici (signatář Charty 77), založil samizdatovou edici Petlice. Ludvík Vaculík byl úzce spojen s Lidovými novinami. Přispíval do nich už v samizdatu a po jejich legalizaci po roce 1989 psal nepřetržitě každý týden do rubriky Poslední slovo.

V roce 2011 obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky. Jan Petránek při udílení této ceny o Ludvíku Vaculíkovi řekl: „Miroslav Zikmund mi kdysi řekl, že Ludvík Vaculík v těch nejchmurnějších dobách zosobňoval pro celé Československo – s neuhasitelnou jiskrou svého moravského humoru – svědomí celého národa. Smím-li si dovolit osobní povzdech: nikdy už jsem zpátky nedostal Český snář a Morčata, které mi estébáci vzali z mé knihovny. Ale třeba ještě dodnes nad nimi přemítají a způsobí to i jen malé jejich polidštění. Kéž by. Velký autor Ludvík Vaculík – ať se ve společnosti děje cokoliv – je zásadně nevykolejitelný z pozice kritika všemožných nepravostí. A má k tomu nádherný nástroj a zbraň. Jeho čeština je věčně moderní, neboť ji v takové podobě trvale generuje jeho stále svěží myšlení.“