Ve věku 73 let zemřel dlouholetý předseda českého Syndikátu novinářů, komentátor Adam Černý. Dlouhodobě spolupracoval především s Hospodářskými novinami, jeho komentáře znali také posluchači Českého rozhlasu Plus. Cenu Ferdinanda Peroutky získal za rok 2005. V laudatiu na jeho počet tehdy při předávání zaznělo:

O Adamovi Černém

V současnosti můžeme oceňovat práci Adama Černého ponejvíce jako kmenového komentátora na stránkách Hospodářských novin. Ale nejenom tam. Je slyšet i na rozhlasových vlnách, Radiožurnálu Českého rozhlasu 1., a poslední dva tři roky každý týden na Českém rozhlasu 6, což je stanice, která je pokračovatelka v práci České redakce Svobodné Evropy. Po názorech Adama Černého občas ochotně sáhne také Česká televize, obvykle při potřebě mít před kamerou erudovaného pozorovatele klíčových a výjimečných událostí na mezinárodní politické scéně. V naší televizi vystupoval průběžně při evropských summitech či irácké krizi.

Adama Černý je mimo to dost pravidelně dotazován na názory na českou a evropskou politiku respektabilními zahraničními médii jako jsou Financial Times, RFI, či německými deníky jak Die Welt nebo FAZ – Frakfurter Allgemeine Zeitung. Těmito médii je také často citován v souhrnech a přehledech názorů ze širší evropské scény. Jeho publikační činnost a názory zaznamenává i například kniha Václava Vebera „Dějiny sjednocené Evropy“.

Nejdůležitější však je, že v onom veletoku názorů, které média přinášejí, hlas Adama Černého reprezentuje hluboký a pravdivý pohled na podstatu dějů, jež zásadně ovlivňují osudy rychle se měnícího světa. Ale k tomu se nelze dobrat bez často až úmorné novinářské dřiny.

V ohnisku jeho zájmu – už řadu roků – jsou otázky evropské integrace a bezpečnostní mezinárodní vztahy. Tyto vztahy Adam Černý vnímá nejen jako problémy projednávané v Bruselu, ale jako výsledek průniku politik jednotlivých členských států Evropské unie. Pokládá proto za potřebné sledovat vývoj nejen tak, jak se jeví na vrcholných schůzkách, ale jak ho lze pozorovat v jednotlivých klíčových zemích, jako je Británie, Francie, Itálie, Německo.

Adam Černý je erudovaný novinář. Jenže kromě hlubokých znalostí je nutno ocenit i to jak vládne kultivovaným slovem, ústním i tištěním. A v žádném případě mu přitom nechybí vtip. Zřejmě jej měl po kom zdědit. Narodil se před 55 lety do novinářské rodiny. Otec Jaroslav Černý byl jedním ze zakladatelů známého kruhu recesistů. Po válce pracoval v Mladé Frontě, potom v Obraně lidu a v 60. letech ve Svobodném slově. Po příchodu okupačních vojsk byl otec Adama donucen opustit novinářskou profesi a mohl pracoval už jen v expedici tiskárny Mír. Adam Černý svého otce už postrádá přes 30 let. Jeho matka, Věra Richtrová byla účastnicí odboje – ve skupiny Předvoj, potom mezi jiným redaktorkou populárních Květů. Otec Adamovy maminky – tedy jeho dědeček – to byl František Richter, novinář, který působil ještě za c. a k. monarchie v Dělnických listech s Ivanem Olbrachtem ve Vídni. Mediální geny Adama Černého lze tedy hravě vystopovat až do havlíčkovského 19. století.?Adam Černý absolvoval Gymnázium Jana Nerudy v Hellichově ulici na Malé Straně, kde získal základy znalostí francouzštiny, která mu později spolu s dalšími jazyky, angličtinou a němčinou, umožnila přístup k evropské kultuře v její rozmanitosti a bohatosti. V roce 1969 začal studovat Fakultu sociálních věd a publicistiky, která byla za normalizace přeměněna na Fakultu žurnalistiky. Dostudoval, ale po absolvování nemohl nalézt zaměstnání v oboru (otec patřil k novinářům postiženým za postoje v období Pražského jara). Proto dva roky pracoval jako noční hlídač v Národní galerii, v Anežském klášteře, potom jako dělník v podniku Geodézie. Od roku 1980 začal pracovat v redakci Svobodného slova. V listopadu 1989 tento list patřil k prvním, které začaly pracovat bez ohledu na cenzuru a dokázaly referovat i o průběhu manifestace na Národní třídě. V červnu 1990 Adam Černý nastoupil do redakce Lidových novin, kde až do roku 1995 pracoval jako vedoucí rubriky zahraničního zpravodajství. Po odchodu z redakce Lidových novin pracoval necelý rok v České televizi, potom nastoupil jako komentátor do redakce týdeníku Týden, kde pracoval až do roku 1999. Potom nastoupil jako komentátor do redakce Hospodářských novin, potom zase od roku 2000 až roku 2002 pracoval v redakci Zemských novin. Ale od ledna 2003 Adam Černý opět pracuje v Hospodářských novinách jako komentátor. Novinařina na vysoké úrovni umí pohlcovat veškerý čas, který člověk má – sedm dní v týdnu a od rána do noci. Proto k názorům Adama Černého patří, že pokud něco jako novinář dokázal, podařilo se mu to z velké části tím, že má oporu a porozumění ve své rodině, ve své ženě Daniele Černé a synovi Štěpánovi.

Peroutkova cena za rok 2005 se dostává do rukou novináře, který umí říkat o světě podstatné a nemilosrdné pravdy. Bude proto v dobrých rukách, které toho ještě hodně napíší – pro lepší formování vědomí a svědomí současné společnosti.