Když přišla v roce 2024 z vydavatelství Economia do Seznamu.cz, kde se měla stát moderátorkou podcastu 5:59, prohlásila, že se těší na nové dobrodružství. Vždyť audionovinařina je pro ni naprostá novinka! S potěšením a s úspěchem si ji vyzkoušela, načež se nyní jako šéfkomentátorka Seznamu Zprávy vrátila ke své celoživotní doméně, ke kamenné novinařině, abych použila její vlastní výraz. Myslí tím skutečné, profesionální novináře, nikoliv ty takzvaně hybridní, systémem dopoledne lobbista, odpoledne publicista.

Kateřina Šafaříková, zpravodajka a komentátorka specializující se na evropské záležitosti a českou zahraniční politiku má v této oblasti mimořádnou zkušenost. Téměř třicetiletou. Vyztuženou důkladným vzděláním, bystrým analytickým myšlením a uměním psát.

Když dostala v roce 2016 Cenu Karla Havlíčka Borovského, její kolega Jaroslav Spurný z Respektu řekl, že její psaní překračuje hranice v Evropě a udržuje v napětí zdejší diplomatický sbor. Parádní poklona. A zasloužená.  

První impuls stát se novinářkou získala na gymnáziu. Pro školní časopis zpracovala protest proti ponižujícímu přezouvání žactva nazvaný Bačkorgate. Uspěla a zároveň zjistila, že psaním lze něčeho dobrého dosáhnout, něco ovlivnit, změnit.

Na Fakultě sociálních věd UK absolvovala bakalářské studium novinářství, pak přešla na tamější Institut mezinárodních studií, vybrala si studia západoevropská. Diplomovou práci napsala na téma Regulace lobbingu v evropských zemích.

Hodně důležitý byl pro Kateřinu Šafaříkovou rok na pařížské Sorbonně, která provozuje Centrum pro vzdělávání a výcvik novinářů. Právě tam vznikla její vášeň pro to být zahraniční zpravodajkou. Bylo jí třiadvacet a při praxi v deníku Le Monde zažila, jak zpracovávali na jaře roku 1999 útok na Kosovo, jak vybírali relevantní zdroje a souvislosti, jak přinášeli americký pohled, francouzský pohled…

Po návratu začala spolupracovat s Lidovými novinami, v zahraniční rubrice potřebovali někoho s dobrou francouzštinou. V roce 2004–2009 se stala jejich zpravodajkou z Bruselu. Začínala tam jako osmadvacetiletá.   

Celkem 22 let pracovala pro týdeník Respekt. V roce 2021 se znovu octla na tři roky v Bruselu jako stálá zpravodajka Respektu, Hospodářských novin a Aktuálně.cz při Evropské unii.

Úctyhodná kariéra, jaké osobní zážitky se za ní skrývají? Prý těžko říct, tak namátkou: únos v Iráku, mezní situace v Káhiře po pádu prezidenta Husní Mubaraka, kdy egyptská armáda musela fotografa Respektu Matěje Stránského doslova vystřílet z rozvášněného davu, rozhovor s Václavem Havlem či s vůdcem zimbabwské opozice Morganem Tsvangiraiem, Irák po americké invazi, zákulisí Evropské unie…

A osobní přínosy? No přece být u událostí, dokázat je nejen popsat, vysvětlit, ale také uvést do kontextů a na jejich základě zformulovat názor.

Což je v dnešní době, kdy se role médií výrazně mění po všech stránkách a mimo jiné se také bagatelizuje, extrémně důležité. „Je potřeba dodávat kontextové informace,“ zdůrazňuje znovu a znovu Kateřina Šafaříková. Háček je ovšem v tom, aby je publikum ještě vůbec chtělo. Názor, že když má člověk účet na Facebooku, tak ví všechno i bez profesionálních novinářů, je u nás častý. A současná politická reprezentace veřejnost rozhodně nekultivuje ve smyslu, aby četli a neuvažovali černobíle, naopak ujišťuje, že to není žádná chyba, když něco nevíte, když neumíte žádný jiný jazyk. Hlavně, že jste hrdý Čech.

Zahraničně politické komentování bývalo tradičně oblastí převážně mužskou. I Kateřina Šafaříková má ve svém současném týmu názorové rubriky Seznam Zprávy samé muže. Ale velí jim. Něco se tedy přece jen pomalu mění.

Bez ohledu na pohlaví je však důležitý fakt, že k tomu, aby se novinář stal dobrým komentátorem, je nutné dorůst časem. Nejen znalostmi, zkušenostmi, ale i osobně. Tohle krédo Kateřiny Šafaříkové považuji za velmi cenné. Ona sama ho dokonale splňuje.

Gratuluji k ceně Ferdinanda Peroutky

Libuše Koubská