Vážení, milé dámy a pánové,

laudatio je žánr, který nutí k zastavení. K tomu, abychom se nepokoušeli jen vyjmenovat profesní úspěchy, ale abychom pojmenovali smysl práce, kterou dnes oceňujeme. A právě u Darji Stomatové je tento smysl zřetelný a nesmírně silný.

Darja Stomatová patří k těm novinářům, jejichž práce nevzniká z potřeby být viděn, ale z potřeby vidět – a svědčit. Dlouhodobě se věnuje zahraničnímu zpravodajství, především postsovětskému prostoru, a s mimořádnou hloubkou pak válečnému konfliktu na Ukrajině.

Jedním z klíčových momentů její novinářské dráhy byly reportáže z prvních dnů ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Darja byla mezi těmi, kteří tam byli ještě dřív, než bylo zřejmé, že se píší dějiny. Spolu se svým kameramanem zůstala v Charkově v době, kdy se město ocitalo pod intenzivním bombardováním – jako poslední západní televizní štáb na místě.

Její reportáže z tohoto období nejsou jen záznamem vojenských událostí. Jsou především záznamem lidské zkušenosti: civilistů ukrývajících se v metru, lékařů operujících bez elektřiny, rodičů snažících se uchovat zdání normálního života pro své děti. Darja nikdy nesklouzává k sentimentu, přesto její práce nese silný emocionální náboj – právě proto, že je založen na faktech, přesnosti a respektu.

K Ukrajině se opakovaně vrací. Sleduje dlouhodobé dopady války, proměnu společnosti, únavu i vytrvalost lidí, kteří se ocitli v situaci, jež nemá jednoduchá řešení ani rychlé konce. Tím vytváří kontinuitu paměti, která je dnes v mediálním světě vzácná.

A právě zde se její práce hluboce dotýká odkazu Ferdinanda Peroutky.

Peroutka chápal novinařinu jako službu veřejnosti, nikoli jako výkon ega. Trval na tom, že novinář má být odpovědný, samostatně myslící, odolný vůči tlaku moci i momentálním náladám davu. Věřil, že pravda není jednoduchá, ale že právě proto je třeba ji hledat s poctivostí a intelektuální kázní.

Darja Stomatová tuto etiku naplňuje zcela přirozeně. Ve svých reportážích nepropaguje, nemanipuluje, nezjednodušuje. Nevypráví příběhy proto, aby potvrdila předem daný názor, ale proto, aby umožnila porozumění. V jejím přístupu je patrná hluboká úcta k faktům i k lidem, o nichž informuje – a zároveň vědomí osobní odpovědnosti za každé vyslovené slovo.

Její odvaha není okázalá. Není to odvaha gest, ale odvaha vytrvat, zůstat, ptát se, dívat se i tam, kde je to nepohodlné nebo nebezpečné. A možná právě proto její práce působí tak přesvědčivě.

Darja Stomatová nám svou novinářskou prací připomíná, že svoboda tisku není abstraktní pojem, ale každodenní rozhodování jednotlivce. Rozhodování, zda zjednodušit, nebo vysvětlit. Zda odejít, nebo zůstat. Zda mlčet, nebo svědčit.

Za tuto odvahu, profesionalitu, lidskost a věrnost hodnotám, které Ferdinand Peroutka považoval za klíčové, jí dnes s hlubokou úctou udělujeme Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2025.

Terezie Kaslová